A je to tady. Bláznivý týden za mnou. Moc se omlouvám za týdenní pauzu. Bylo toho na mě trochu moc. Shrnutí: ve čtrtek přijel Princ na bílém koni žlutým autobusem do Vídně. Tak nějak jsme si to užili, o tom asi v jiném článku. Pak ale začal chaos..
Původně jsem měla pobýt až do 8. července. Jenže to by jedna lektorka nesměla zapomenout na sledování kalendáře. To by se totiž na předposlední hodině nedivila, že je to opravdu hodina předoslední. Dohadování termínů...učení...balení!!! Ve středu večer skoro vše zabaleno. Ovšemže až na druhý pokus (moc mi to nejde). Ve středu taky vše převezeno ke kámošce, to už bylo po první zkoušce. Středa večer patřila opět učení.
Čtvrteční ráno předposlední zkouška, zřejmě ale ta nejtěžší..zatím vše úspěšně v kapse..poslední poběhání po městě, poslední hodina s nejlepší lektorkou řečtiny, jakou jsem poznala. Trošku mě začala přepadat nostalgie..Následovalo poslední kafe s řeckými přáteli... Praterstern, žlutý a domů...
Tam to na mě přišlo...někde na hranicích..už nikdy, nikdy nepojedu U2 na Schottentor, už nikdy nákupy na Mariahilferstrasse, už nikdy kafe od MC naproti univerzitě... Už nikdy a nebo že by přece? Ještě jo. Ještě jednou tam musím...
A pokud vše vyjde, tak za rok se tam budu moct těšit znova... Chci, chci chci...!
Žádné komentáře:
Okomentovat