Doma a přece pořád ne

     A je to tady. Bláznivý týden za mnou. Moc se omlouvám za týdenní pauzu. Bylo toho na mě trochu moc. Shrnutí: ve čtrtek přijel Princ na bílém koni žlutým autobusem do Vídně. Tak nějak jsme si to užili, o tom asi v jiném článku. Pak ale začal chaos..

     Původně jsem měla pobýt až do 8. července. Jenže to by jedna lektorka nesměla zapomenout na sledování kalendáře. To by se totiž na předposlední hodině nedivila, že je to opravdu hodina předoslední. Dohadování termínů...učení...balení!!! Ve středu večer skoro vše zabaleno. Ovšemže až na druhý pokus (moc mi to nejde). Ve středu taky vše převezeno ke kámošce, to už bylo po první zkoušce. Středa večer patřila opět učení. 

     Čtvrteční ráno předposlední zkouška, zřejmě ale ta nejtěžší..zatím vše úspěšně v kapse..poslední poběhání po městě, poslední hodina s nejlepší lektorkou řečtiny, jakou jsem poznala. Trošku mě začala přepadat nostalgie..Následovalo poslední kafe s řeckými přáteli... Praterstern, žlutý a domů...

     Tam to na mě přišlo...někde na hranicích..už nikdy, nikdy nepojedu U2 na Schottentor, už nikdy nákupy na Mariahilferstrasse, už nikdy kafe od MC naproti univerzitě... Už nikdy a nebo že by přece? Ještě jo. Ještě jednou tam musím... 

     A pokud vše vyjde, tak za rok se tam budu moct těšit znova... Chci, chci chci...!

Úspěšná zkouška a celodenní neúspěšné nákupy nakonec přece jen skončily úspěšně.

Po včerejší potopě v koupelně jsem se ráno nemohla dočkat uklízečky, až jí to nahlásím, abych se večer mohla v klidu osprchovat bez toho, že bych pak půl hodiny vytírala. Jako zázrakem nikdo nepřišel, tak jsem při odchodu na zkoušku nechala lísteček se vzkazem na dveřích. Po návratu domů byla hlavice sprchy vyměněna za novou:) V 11.15 jsem uhoněná přilítla na zkoušku. Ještě udýchané se mi dostalo konečného verdiktu: za 1!!! S radostí v očích i v srdci jsme si s kamarádkou slíbily, že půjdeme odpoledne nakupovat. V půl 3 jsme tedy vyrazily na Mariahilferstraße, prošly jsme všechny obchody minimálně dvakrát, na všech obří nápisy SLEVY, ale uvnitř toho moc nebylo. Nic, co by uspokojilo můj chtíč. Nic, co by mě dostatečně odměnilo za skvělou známku. Prošly jsme tedy celou ulici od začátku do konce a zpět (asi 2km) a nic. S nechutí jsem se tedy smířila s tím, že z tohoto lovu si prostě nic neodnesu. Moje poslední cesta vedla do Pimkie, kde jsem čekala aspoň nějaký maličký doplněk. Nakonec tam na mě čekaly tyhle krásné botičky, které si prostě říkaly o to, abych je koupila. To už jsem stála u kasy, vytahovala kartu z přístroje a rychle mizela ven. Ještě venku jsem je nazula a pyšně si v nich vykračovala domů. Jsou superpohodlné. Co na ně říkáte?
Krásný zbytek dne přeji :)

Já a nakupování

Musím se pochlubit, jak jsem byla při mých posledních dvou návštěvách v Čechách úspěšná na nákupech. Když jsem tam jela na první zkoušky, tak jsem se v jednom brněnském second hand obchodě odměnila krásnou červenou sukýnkou do pasu s bílými puntíky a délkou pod kolena a jednoduchým černým tričkem se zajímavě řešeným výstřihem. Sukně mě stála 59Kč a tríčo 49Kč. Když jsem přijela podruhé, tak jsme se vydaly s mamkou do putovního secondhandu, kde mají kus za 20Kč. Můj šatník tak obohatil modrý kabátek s třičtvtrečními rukávy a tři různé taštičky/ kabelky...jak já říkám...za tu cenu, neber to!!
Přeji všem hezký nedělní večer.

Zkouškové nezkouškové

Jsem ve Vídni. Už skoro 4 měsíce. Konečně/ bohužel už se blíží závěr mého Erasmus pobytu tady. Konečně pro mého přítele a rodiče, kterým každý den určitě hrozně chybím. Bohužel pro mě, protože se mi tu celkem hodně líbí. Nechce se mi odjíždět. Nechce se mi ani dělat tady zkoušky, jenže to musím. A proto se tu teď, díky svému chorobnému odkládání všech důležitých věcí, mučím na poslední chvíli s esejemi, úkoly, prezentacemi a dalšími podobnými věcmi. Mnohem radši bych si užívala sluníčka třeba na Donau Inselu, nebo někde ve městě obdivovala architektonické skvosty Vídeňské. V pondělí ústní zkouška z němčiny a po ní si třeba půjdu koupit něco pěkného na sebe..třeba nějaké hezké sandálky..:)
Přeji všem hezký zbytek neděle...